Jsem ospalá jako kotě. Je to k zbláznění, poslední týden chodím spát opravdu hodně pozdě. Zato naše paní koťátková je v noci nejaktivnější. 😀 Což je tedy pro nás hrůza! Ani nevím, zda sem na web napíšu ještě tento týden. Jestli vše klapne, tak brzy odletíme. Musím ještě zařídit nějaké detaily, sbalit a tak. Zítra nás čeká velké jednání v Brandýsi nad Labem. Dovolená mi tím pádem začíná dříve. Nezbývá než jen doufat. Vlastně nic jiného už ani neumím než doufat. Spousta lidí je kolem mě na práškách, chodí k psychiatrovi, má deprese a smutné stavy a mám trochu pocit, že to na mě přenáší. I na dálku. Možná je to ale jen pocit. Cítím totiž pořád v sobě jakýsi motor, který mě žene dál a dál. Jako bych měla klapky na očích a v dáli viděla jen tu svou dlouho vysněnou vizi. Prostě nenaříkat a makat. Je fakt, že práce, ať už zaměstnání, či jakákoliv činnost, má tu dobrou vlastnost, že zapomenu na jakékoliv smutky. Díky bohu za to! Těším se, až budem konečně odpočatí, až se vyspíme, až budeme zase doma s mým manželem tančit swing..nejen na tuhle písničku. 😉 Je báječná, že? Paradox trošku, že jsem ji poprvé slyšela u svého bráchy. 😀 A víte co? Přihlásila jsem nás na kurz lindy hopu! Abychom se zas něčemu novému přiučili.
