Jeden den je tichý a klidný a druhý den ze z toho šrumce můžeme po…. Prostě je to jak na houpačce, přitom od října bude zas spousta věcí úplně jinak. Ale vlastně jsem ráda, když se v práci něco děje, aspoň to pak rychleji utíká.
Babímu létu se zatím moc nedaří a já mám pocit, že jsme skočili rovnou do zimy. Kéž by aspoň v sobotu moc nepršelo, protože budeme v Ústí na půlmaratonu. Já ho tedy nepoběžím, ale chystám se tam opět dobrovolničit. Snad při tom nezmrzneme… V neděli bychom se měli přesunout na Mělník, kde se koná vinobraní. Ještě nikdy jsem na něm nebyla, ale je fakt, že poslední roky tu akci rušili. Připadá mi, že už je skoro víkend, přitom mám před sebou ještě dva pracovní dny. Ještě mě čeká dnes zpívání, a pak hurá domů. Zítra chci zkusit běh, 10 km, v pondělí jsem dala jen 6ku, ještě jsem cítila unavené nohy po tom čtvrtečním půlmaratonu. 🙂 Tak sportu a hudbě zdar, protože to jsou jediné věci, které mě teď uklidňují. I ty kočky mě teď zlobí a nenechají mě ani spát…
P.S. V sobotu jsem potkala pána, který znal Zátopka a známé běžce jeho generace. Vyprávěl mi o běhání, o svých úspěších, ukazoval mi svoje medaile z Madeiry, klobouk dolu před ním. Bylo to velmi obohacující! Kéž bych se s ním ještě někdy setkala….
