Vrááááu, vráááááááůůůů. Naše kočka má dneska divnou náladu. Pobíhá po bytě a pořád nám takto nadává. Zajímalo by mě, co chce. Je nervózní. Třeba už čeká Ježíška.
Zatímco máme zimní období, začetla jsem se do Knihy léta od Tove Janssonové. Ano, ráda čtu o létu v zimě a v létě o zimě. Je to nesmírně poetické vyprávění o holčičce Sofii a o jejím tatínkovi a babičce. Tráví léto na ostrově u Finska a zažívají díky vrtochům přírody nečekaná dobrodružství. A pozor, dokonce ten ostrov fakt existuje. Jmenuje se Klovaharun a Jansson na něm trávila v dětství prázdniny. Konečně nějaké dílo, které není nijak násilné. Jazykově to musel být pěkný oříšek, protože i teď je poznat, že některé věty jsou hodně specificky přeložené. Čiší z toho švédská abnormálnost. I Tove Jansson mi pomohla ustát těžké chvíle při práci. Myšlenka na čarodějný les mě odpoutala od bolesti nohou. I když jen na chvíli. Hurá, přežila jsem. Letos už nikam nejdu. Teda kromě trénování řízení. Budu doma za kamnami. Nejraději bych hibernovala a probudila se až s jarními květy.
Hibernace na kočičí způsob
