Po šesti dnech jsem se konečně najedla dosyta. Uvařila jsem si kopec špaget a do toho dala tuňáka. Včera jsem si sice slavnostně zašla na oběd do menzy jako normální člověk, ale toho jídla na talíři moc nebylo. Navíc jsem se musela probojovat ke svým penězům, díky bankomatu, který mi sežral kartu a zpátky ji nevydal. A při obíhání a obvolávání banky člověk taky nějaké ty kalorie ztratí. A ty zbývající čtyři dny v Lipsku to bylo s jídlem dost na hraně. Řešila jsem, jestli si koupit jídlo, nebo knihy. A knihy to samozřejmě vyhrály. Takže jsem byla jen na houskách a na toastech. Stejně jsem ale rekord mé kamarádky nepokořila. Ta si vystačila se dvěma chleby a třemi koláči tři dny.
Před chvílí mě probudil zvuk budíku. Hodila jsem totiž po obědě šlofíka. Dnes byl totiž neobvyklý den. Vstávala jsem už v 5.20, abych v 6 už byla v bazénu. S kamarádem jsme se hecli a šli takhle brzo plavat. Jemu se to nehodí dopoledne, mně odpoledne. A tak ráno vyhrálo. Nemyslím si, že se z toho ale stane pravidelná akce. Tedy určitě ne v tuhle hodinu. Překvapilo mě, že před šestou už je normálně světlo. Samotná chůze a cesta k bazénu byla makačka. Sníh klouzal a mně se brzo promáčely boty. Do bazénu jsem pro jistotu skočila, abych se vyhnula pomalému osmělování. Kamarád musel za hoďku odejít kvůli škole, já tam zůstala až do půl osmé. Bazén Za Lužánkami podražil, takže jsem toho vstupu chtěla pořádně využít. Líbí se mi, že tam můžete zůstat, jak dlouho chcete. Škoda, že tam zrušili tu skluzavku. A taky tam není žádný plácek na blbnutí. Musíte plavat pořád dokola nebo máte smůlu. Když jsem odcházela, potkala jsem spoustu vojáků, kteří tam asi měli plaveckou výuku. Docela mi pohled na ně vylepšil den 🙂
Dopoledne mě čekalo psaní bakalářky. Tentokrát to šlo hodně pomalu. Došlo na lámání chleba. Píšu obecnou teorii a snažím se parafrázovat. Holka, která se měla podívat na byt, zase nepřišla. Děsně mě štve, jak jsou lidi nespolehliví. Pomalu nevím, na koho se mám spolehnout. Snad jen na vlastní rodinu, ta je pro mě asi největší jistotou. A taky skoro každou chvíli potkávám někoho, kdo nadává na sníh. Mně jen trochu vadí, že mám mokro v botách, ale jinak mi to připadá celkem šumafuk. Sníh je super a když je v březnu, tak je to ještě normální, ne? Když si vzpomenu na ty chudáky v Umeå, říkám si, že se máme fakt luxusně, když nám ten sníh během pár dnů(hodin) před očima roztaje.
