Dočítám knížku Konec civilizace. Na to, že jsem ji zpočátku vůbec nepochopila, je konec velmi napínavý. Je to satirická antiutopie, žánr, který jsem snad v životě ještě nikdy nečetla. Poslední dobou čtu dost často knížky na doporučení a zatím mě vše bavilo.
Víkend byl náročný a já se divím, kolik jsem toho stihla. Při pomyšlení, že ještě dopoledne jsme se S. šly Brnem.. V Brně nám včera svítilo sluníčko a na ohňostroje večer ani jednou nepršelo. Takže jsme mohli rozložit deku a nerušeně pozorovat ty barevné rachejtle. Hudba slyšet skoro nebyla, na to jsme seděli moc daleko, ale všimla jsem si, že ke konci tam hráli Titanik. Ohňostroj měl název Příběh lásky a vymýšleli ho Švýcaři. Snažila jsem se jednak si tu podívanou užít, druhak najít nějaký ten příběh. Hlavně zezačátku jsem to myslím pochytila, nebo aspoň našla svou vlastní interpetaci, pak to ale bylo hodně obtížné, jak ten celý ohňsotroj gradoval. Co mi vadilo, to byly davy lidí, opilci, čekání a přeplněné šaliny. Přeci jen jsme pak ale ještě zašli do Šutru. A E. se neukázal! Spát jsme šli ve tři.
Za zmínění určitě stojí také včerejší pizza. Mňam! Šunkovo-žampionová.
O pátečním výletu na Stránskou skálu napíšu spešl článek. A jaký byly přijímačky? Dóóóst těžký. Samý jména, což mě moc nepotěšilo. Výsledek se dozvím až 28.6. Taková doba. Ale dostali jsme bonbón 🙂
Taky jsme podstatnou část dneška strávili na chalupě. Kromě mytí, vylejvání vody a kafe nás zaměstnávaly kočky. Nebo nám spíš překážely?
