Po stopadesáti letech zase sleduji hru Chcete být milionářem a divím se, že někdo neví, kdo to byla Pýthie. Říkám si, že aspoň k něčemu mi ta filozofie byla dobrá.
Včera jsem se tak začetla do průvodce, že jsem nepostřehla, že se venku setmělo. Píšu si poznámky, abych nemusela s sebou tahat celou knihu, která má přes 1000 stránek.
Dnes jsem taky dočetla knihu Černý trůn.. ačkoliv jsem teprve předevčírem začala. Pomohlo tomu taky čekání, které je pro tyto dny příhodné. Dnes jsem zavítala opět do Jízdárny na brigádu. Výstava Marilyn je určitě mockrát lepší než Malich. Akorát mě překvapilo, jaká tam byla zima. Příště si musím vzít svetr a pevné boty. Nejvíc se mi líbily šaty, které Marilyn nosila. Některé jsou určitě moderní i dneska. Netušila jsem, že měla vztah s prezidentem Kennedym, možná má prsty i v její smrti.
Knihu jsem ještě dočítala v autobuse, ale zbývaly mi ještě tři stránky. A tak jsem si sedla na lavičku při cestě domů a četla, až jsem se dostala k poslední větě. Zahlídla mě bývalá spolužačka ze základky a docela se divila, že čtu takhle venku. Ale já vím, že kdybych přišla domů, už by se mi do čtení nechtělo.
Teď musím napsat ještě jeden dopis, a pak se chci mrknout na jeden film. Rozárka je chudák pořád natažená na zemi, je jí vedro. Nechtěla bych být teďko v její kůži.
Těším se na chalupu. Už mi sice z toho hrabe, že tam máme tři Berty, ale co se dá dělat. Jsou to na 99 procent jeho potomci. Dřív jsme měli ve vesnici jen my černou kočku, takže je jasné, koho je to práce 🙂
Tenhle zrovna není náš Berta, ale někdo, z jeho dvojníků..
