Zdravím všechny,
na blog teď nemám moc času. Každý den je jiný a překvapivě celkem zaplněný. Teď momentálně řeším překlady. Potřebovala bych něco odborně přeložit, ale agentura má pořád nějaký problémy. A v úterý už jedu pryč do Deutchlandu. Zbývá jedině zítřek.
Včera mě bolelo celé tělo. V pátek jsem totiž jela lyžovat. Poprvé jsem letos stoupla na sjezdovky. S počasím jsem to dost vychytala, svítilo sluníčko a obloha měla azurovou barvu. Jen pěkně mrzlo, takže jsem se na lanovce pokaždé musela nadopovat bonbonem, nebo čokoládou. Nejvíc jsem jezdila na Bubákově, protože tam asi i kvalita sjezdovky byla nejlepší. Ostatní totiž byly celkem namrzlý, což se mi jednou nevyplatilo, takže jsem se jednou pěkně vyválela. Nemít helmu, asi by to dopadlo hůř. A co myslíte, zastavil někdo, aby se podíval, zda jsem v pořádku? Ne. Všichni mě objížděli. Každýmu jste šumák. I proto je lepší jezdit na hory s parťákem. Večer jsem se pak defintivně rozhodla přijmout jedinou práci, kam mě zatím vzali.
I přes své rozlámané tělo jsem včera zajela na kočičí výstavu v hotelu Diplomat. Některé kočičky jsme si mohli pohladit. Ve třech sálech měli spoustu kočiček. V jednom byly kočky z útulku, ve dvou kočičky s rodokmenem. Asi dvakrát majitelům nějaké utekly, protože začali křičet, abychom zavřeli dveře. Nějaká paní uváděla soutěž a lidé měli hlasovat, která kočička z každého plemene je nejhezčí. Já jsem se toho ale nezúčastnila, protože se mi kočičky líbily snad všechny. Jediná rasa, kterou nemusím, je sphynx. Tu bych si asi nepořídila, protože srst dělá z kočky tu pravou číču na mazlení. Bez toho to není ono.
Můj milý mi na výstavě koupil tričko se spícím koťátkem. Že je roztomilé?
V tombole jsme vyhráli granule, Ondra má prostě šťěstí. 🙂
