I když je vedro, přikrývka prostě musí být. To platí i v případě naší medvědice Rozáry, které vůbec nevadí, že si z ní děláme legraci. Klidně zůstane ležet pod dekou i hodinu. Zato já si užívám toho, že můžu konečně odhodit peřiny, mikiny, kamaše, tepláky, svetry a chodit jen v šatičkách. Je báječné, jak dlouho do noci panuje světlo. Můžeme tak s D. běhat v klídku i po 20. hodině. Ono je to i lepší, protože v tom vedru se mi špatně běhá, kdežto při západu slunce už často fouká příjemný vánek. Včera jsme viděly při běhání v dálce na obloze balón. Taky jsme potkaly dvě srnky, které se nás skoro vůbec nebály. Měly jsme v jednu chvíli pocit, že nám naopak běží naproti. Pak zaběhly do pole a hopkaly synchronizovaně přes obilí pryč.
