Miluju čtení a psaní dlouhých e-mailů. Až před chvílí jsem jeden takový dopsala. A sama se divím, že píši zrovna člověku ze země, která mi toho zdaleka tolik neříká..z které jsem dosud potkala jen samé divné lidi, kteří byli většinou duší úplně na jiné planetě, blázniví, uzavření a nepředvídatelní. Navíc hovoří jazykem, který ani za mák neovládám, který se mi líbí jen občas v písničkách, ale jinak skoro nikdy. Mám na mysli Francii. A pak se tu objevil tenhle člověk, s kterým jsem se ani tak moc nebavila, kterého jsem potkávala ve Švédsku ale skoro na všech erasmáckých akcí. Samu mě překvapuje, že jsme zůstali v kontaktu a že si toho máme tolik co říci. Takže výjimky existují, i Francouzi dokážou být normální lidi. 😉
Musím toho spoustu zařídit. Reklamovat boty, koupit boty, zredukovat věci do krosny, koupit nezbytné jídlo na přežití, vyhrabat pláštěnku. Pak mi připadá na nic brát si sebou zapalovač, když nevím, jak se s ním zapaluje. Už jsem se to několikrát snažila naučit, ale marně. Jen malinká jiskra z něj vždy vyskočí. Jsem na to prostě levá. Takže si vezmu raději sirky. A taky nůž. Lékárničku. No a nevím vůbec, jakou knihu. To je děsné, že všechny, které si chci přečíst, jsou takové bichle. Ani čtečku bych si ale nevzala, kdybych ji měla. Taky by byla těžká.
Málem jsem se zapomněla pochlubit, že zkoušky z průvodcovství mám úspěšně za sebou. Vítejte prázdniny!
No nic, ráno moudřejší večera. Dobrou noc.
P.S. Hrála jsem dnes na kytaru.
P.P.S. Musím oprášit španělštinu, v naší skupině budou tři lidi ze Španělska. A já tam budu jediná Češka!
z deviantart.com od WishmasterAlchemist