Oči jako ostříž… máme já i Kulička. Kulička střeží naši malou dcerušku a já střežím obě dvě. Je to náročné, ale věřím, že se z nich stanou kamarádky. Už teď Kulička hlídá, jestli je vše v pořádku a když se najednou rozbrečíme, začne mě hledat a jde se podívat k postýlce, co že se to děje. Je to máma č. 2. 🙂 Jen kdyby se mi furt netočila hlava jako na kolotoči, připadám si strašně nemožná… snad se zjistí, čím to je. Žít takto dlouhodobě fakt nechci. Venku jsem úplně ztracená, připadám si jako když jdu z flámu, sotva držím krok..na notebooku vydržím tak 10, 15 minut a musím se nechat vozit svým milým, nemůžu ho za volantem ani vystřídat. Ach jooo.
