Medvídek huňatý kočičí se u nás v úterý odpoledne přeci jen ukázal. Bylo to úžasné zabořit prsty do jeho kožichu. Hopsa vrněla jak motor! Přitom oproti Róze mlčí jako hrob, vůbec nemňouká. Je vděčná za každé papáníčko a za každé pohlazení. Úterý byl pro nás masakr. Tolik se toho stalo, tolik se toho stihlo. Měla jsem spoustu řízení a čekání a taky práci venku. Jen spánek byl víc než nedostačující. Ten den jsem se začala strašně těšit na víkend, až se konečně vyspím. Asi i kvůli únavě z nedostatku spánku jsem nebyla od pondělka běhat. Nemám na to potřebnou energii. Zato na zahradě jsem si zamakala, snad je to trochu vidět. Byla jsem ve Mšenu v zahradnictví a koupila v květináčích krásné barevné kvítí. Jak se mi hezky vyjímá na nově řízlé kuchyňské lince! Jeden květináč asi odnesu na hrob, pokud se tam příští týden dostanu. Včera se mi celý den klížily oči. K odjezdu na sbor jsem se dokopala jen díky synovi našeho sbormistra, který se mnou pravidelně jezdí. Jinak bych to zabalila. Dnes už je to lepší. Nikam jsem dnes nejela, ale stihla jsem udělat spoustu věcí do obou dvou svých prací. Také jsem trénovala dlouho na kytaru. Hodně přituhlo a je to čím dál tím náročnější. Chtěla bych trénovat aspoň obden, ale zatím se to moc nedaří. Nejtěžší je vybrnkávání. Ale čím víc trénuji, tím víc to jde. Opravdu co trénink, to malý krůček vpřed. Nahrála jsem si pár skladeb na diktafon a poslouchám, jak mi to zní. Dokonce jsem se odvážila poslat dvě z nich jednomu svému blízkému. Občas pošlu někomu přes Whatsapp nějakou skladbu jen tak pro radost. Já vím, jsem blázen. 😀
