Připadá mi, že některé přátele mám z nepochopitelného důvodu. Nechápu, proč se s nimi vlastně bavím. Máme pramálo věcí společného, a přece si rozumíme. Nevyrazila bych s nimi na nějakou delší akci než pár hodin, ale přeci jen si občas napíšem a občas se sejdem. Divím se, co mě to uvnitř popouzí jim odepisovat a dozvídat se, jak pokračují jejich životy. Ale tak třeba se časem ukáže, že náš vztah měl přeci nějaký smysl. Jsem toho názoru, že ať se jedná o kteréhokoliv člověka, vždycky se najde něco, o co vás může obohatit.. ať se jedná o sebedivnější vzpomínku.
Dneska se mi stal pěkný trapas.. podrobnosti nebudu šířit.. ale je poznat, že jsem ještě duší v jiné části světa 🙂
Zítra mám zápočet z typických chyb, kteří dělají Češi. Měla bych si to aspoň přečíst, ale je toho tolik, že bude záležet hlavně na štěstí.
Šla jsem ven jen ve svetru, je to možné? Po víc jak týdnu v rukavicích a čepici, vrstvě punčocháčů a mikin a svetrů. Stejně to ale mělo své kouzlo..Švédsko mi znovu učarovalo.. a zároveň jsem si uvědomila tu největší tragédii, která mě pořád pronásleduje..Nemůžu tu v Česku trénovat švédštinu. Přitom vím, že jsem jí tak moc nezapomněla.. stačilo by pár týdnů a zas by to bylo lepší. Nechci ji zapomenout, chci ji používat, chci umět číst knížky ve švédštiny, chci rozumět filmům ve švédštině a hlavně se chci bavit ve švédštině. Filmů a knih jsem si přinesla dost, jednak jsem dostala některé jako dárek, druhak jsem si koupila pár knížek v sekáči za směšnou částku. Ale přeci jen aktivně se používá jazyk nejlépe v tom případě, když musím reagovat na něčí otázky a sama se ptát a učit se být pohotová. A to mi tu tady nesmírně schází.
