Zajímavé přihlašování na blogu dneska. 🙂 Inu aspoň blog si ze mě udělal apríla. Ale třeba to ještě přijde. Však je ještě brzy.
Přijela jsem domů a stále je to tu jako po boji. Vyřizuji několik věcí zaráz. Převádím fotky do PDFka a modlím se, aby mi to nezdevastovalo celý notebook. Bohužel se mi to nevede, protože část textu vždycky přesahuje stránku. Mimo jiné si chystám kostým jednorožce.
V noci jsem měla docela strach, jak to tu burácelo do oken. Jako kdyby měl přijít konec světa.
Peru, věším, myju nádobí, snažím se domluvit si schůzku na ambasádě a pořád tam jsou nějaký překážky v systému, o diplomce ani nemluvě. A zítra už jedu do Brna. Vyřídit všechny dokumenty, pozdravit kamarády.
Rozárka je teď přítulná, ale asi se hodně diví, když ze své pozorovatelny vidí kmitající Aničku.
Ráda bych napsala ještě minimálně tři články na svůj německý blog, ale kde vzít na to ten čas???
U nás doma se děje jedna veliká záhada. Ačkoliv mamka přeřídila hodiny v obýváku o jednu hodinu dopředu, asi se jim to nelíbí, tak se zpoždují. A hádejte o kolik? Přesně o jednu hodinu! Další den zkrátka byl na hodinách opět zimní čas. Jako by se hodinám nechtělo přeřídit na léto. Že by taky hodiny měly mysl? Že by byly líné vstávat o hodinu dřív? Vždyť je to pouhý stroj!
Přeju vám, ať vás dneska někdo vyvede na apríla. Každý si zaslouží nějaký ten vtípek v tak pošmourném počasí.
z deviantar.com od Jullelin