Na jednu stranu si říkám díky za to, že existuje facebook. Aspoň vím, co si přibalit do kufru. Medicínu, která snad zažene všechny neduhy. ,-) Začala jsem naostro balit. Mám menší obavy, že se mi věci do kufru nevejdou. Přece jen sbalit si na půl roku, to chce trochu promyslet. Přemýšlím, co si vzít s sebou a co ne. Řekla jsem si, že si vezmu s sebou šaty a sukně, které lze nosit jen v létě. Ty na zimu a ty, které nosím po celý rok, nechám doma.
Tento víkend byl báječný. První jarní víkend v Česku. Jsem ráda, že jsem aspoň malilinko mohla zažít v Praze a okolí sluníčko a teplo. Vím, zase odjíždím a ty hezké dny v Česku právě začínají. Vážím si každé minuty, kterou mohu prožít se svými blízkými tam venku, na vzduchu. Dneska jsme jeli společně na chalupu a já jsem se stala průvodkyní, protože O. tam byl se mnou poprvé. A překvapilo mě, jak z toho byl nadšený a jak se mi tam líbilo, ačkoliv já to vidím trochu v jiném světle. Na každém rohu nějaká vzpomínka. A štve mě, že to už není jako dřív. Podívali jsme se i k lomu, k železnici, na hřbitov na Mořinu. Až se vrátím, ráda bych zavedla O. k lomu Malá a Velká Amerika. Prý ho nezná! V Lužcích jsem ukázala domeček, ve kterém se děda narodil. Veliké zklamání pro nás byly obce jako Vysoký Újezd a Nučice, kde vyrůstají satelitní městečka jako po dešti. Jsem ráda, že ve vesnici, kde máme chalupu, se nic takového neděje a doufám, že se dít nebude!!
Sobota i neděle byly dny, kdy jsem si poprvé v tomhle roce lehla do trávy a nechala se hladit slunečními paprsky. Díky za to, že jsme je ještě mohli prožívat spolu.
Ačkoliv na chalupě už nemáme ani jednu kočičku, přeci jen jsme zahlédli jednoho Mourka, který tu asi pořád hledá Johanku a něco dobrého na zub v misce.
