Dnešní den bych označila bez rozmýšlení jako velký blázinec. Jezdím sem a tam Brno-Praha, Praha-Brno a ještě ke všemu nestíhám. Dnes si dávám za přesevzetí, že půjdu spát nejpozději ve 22 hodin. A proč? Vstávání ve 4:40 mě dneska rozhodně nepotěšilo, a pak už jen shon a vybalování a zabalování a prostě ani půl hodiny na jedno místě. Jsem přesezená z busu, už se mi nechce sedět, v tramvaji a buse je volno, ale já raději stojím. Nejlepší by bylo, kdybych mohla neustále tancovat. Ale to nejde. Co mě dneska dost naštvalo, byl autobus do Brna, který mi ujel. Kolem Dejvické byla nehorázná kolona, takže mi cesta trvala dvakrát tolik než normálně. Bylo to jen o 7 minut, bohužel bus nečeká. Aspoň trochu štěstí jsem měla, zničeho nic se najednou objevil bus, který odjížděl ve 14.30 a měl volná místa. Díky mému chytrému mobilu jsem si mohla během pár minut zamluvit jízdenku a vyrazit na cestu. Sice mě to stálo dvakrát tolik, ale .. so ist das Leben. Zpátky už to vrátit nejde, takže nemá cenu se o tom dál vykecávat. V autobuse se mi podařilo stahnout text, který jsme si měli přečíst, takže jsem stihla úkol za 5 minut 12. Na semináři nás bylo asi jen sedm, ale já byla ráda, že jsem se připravila. Přišlo to k užitku.
Jinak jsem se dnes snažila v čekárně u doktora, na cestě v buse, doma.. prostě všude, kde se dá číst, učit skandinávskou literaturu. Jenže mi to skoro vůbec nejde. A kde je největší problém? Ta jména mi nelezou do hlavy!! Když to jsou tak nezvyklá jména a dost často se opakují a podobají. A je jich teda požehnaně. Nevím, jak se to mám naučit. Kdybyste měli jakýkoliv tip, jak se učit, určitě mi dejte vědět. Je to celé o memorování, tak mi to aspoň připadá. Na druhou stranu ten předmět mě dost bavil, i príma učitele jsme měli. Jen to zakončení je vždycky stresující.
Hugísek se nám dneska stěhuje z bytu. Balí a za chvíli odejde. Já ho budu následovat příští týden a na bytě tu zůstane jen Tomáš. Do prosince. Pak i on musí pryč. Je to trochu smutné, asi nebudeme bydlet společně. V pondělí chystáme ještě malou rozlučku, a pak pápá bydlení na trase 1, zastávka Kořískova. Líbilo se mi tu to, že jsme tu měli blizoučko do přírody a do Zamilce. A že tu byl klid. Na druhou stranu náš byt byl starý a třeba sprchu jsem vždycky dokázala nastavit jen na vlažnou. Nikdy ne na teplou. Takže to byla vždycky odvaha se překonat.
z deviantart.com od fzag