Ahoj lidičky!
Tak jsem zase zpátky na svém starém blogu. Musím se přiznat, že jsem to tu za těch pět měsíců hodně flákala. Ale zato můj druhý cestovatelksý blog jen vzkvétal. Všechny mé zážitky si můžete přečíst zde.
Teď po příjezdu do ČR jsem tak trochu (nebo více?) mimo. Při každé příležitosti mám chuť říct „Hej“, nebo když do někoho omylem vrazím „ursäkta“. Pak se zarazím a dojde mi, že už nejsem dávno ve Švédsku a že by mi tu jen stěží někdo rozuměl.
S pivem musím začít opatrně, protože jeden půllitr už značně cítím v hlavě( chodit do hospody by mě ve Švédsku přivedlo na mizinu, takže jsem si musela dát úplný útrum). Teď to musím zas trošku dohnat. Na hvězdy civím jak na nejúžasnější podívanou světa(nejméně dva měsíce jsem něco jako tmu tam nahoře nezažila), užívám si chuť Šumavy a ledového zeleného čaje. Nadávám na česká tropická vedra a přemýšlím, jestli je lepší mrznoucí Anička ve Švédsku, nebo pečící se Anička v Česku. Uklízím a třídím hromady oblečení, které se mi tu s mým příjezdem nashromáždilo. Třídím letáčky, mapy a všelijaké papíry, které jsem si z Umeå přivezla a přemýšlím, kam umístit svoji rychle se rozrůstající cestovatelskou sbírku. Posílám pohled do Ruska jisté Julii a pevně věřím, že se mi nějaká ta čumkarta z jakékoliv země vrátí. Obíhám úřady, splácím dluhy a divím se nad tou spoustou lidí všude kolem mě, nad výškovými budovami a spěchajícími řidiči.
Co může člověk nalézt doma po necelém půl roce své nepřítomnosti.. aneb jak to opustíte, tak to také najdete 🙂
rok 2011 je už trochu pasé
Už dva dny jím knedlíky a náramně si to užívám. Jak by ne, když ve Švédsku knedlíky prostě nemají!
Doma mě čeká vrnící tygr (v tom nejzadnějším koutě pod postelí).. takže se musím obětovat a skočit tam pro něj 😉
Nebo úžasná kytice růží na psacím stole (foceno dnes, proto už trochu zvadlá 😀 )
Všude je krásně, doma je doma!