Chtěla jsem napsat o tom, jak mě strašně baví hudba. Už mám za sebou dvě lekce kytary a jsem dosud velmi spokojená. Jsme tam pouze tři žákyně, což je vlastně fajn, protože v menší skupince se určitě lépe učí. Naše lektorka je milá a trpělivá. Má pochopení pro ty, kdo s kytarou nemají moc zkušeností- viz např. já. Hrajeme jednoduché skladby, učíme se i noty a vybrnkávat. I ty nejjednodušší písně jsou úžasné. Nevadí mi hrát dvě noty pořád dokola. Navíc ty názvy skladeb jsou fakt trefné. Hra na kytaru je pro mě teď doma o to větší radost, protože už si nepřipadám tak ztracená. 🙂 Pak je tu ještě sbor, do kterého chodím. Chystáme se na adventní koncerty. Je tu ale poslední dobou problém, že nás hodně chybí, tak nevím, jak to s námi všemi bude. Hodně lidí znamená taky hodně kompromisů. Co se týče termínů, ale ne jen nich. I dnes jedu po práci na zpívání a vezu s sebou O. Chci si ještě zaběhat, ale uvidím, jestli budu mít sílu. Včera jsem byla 6km a dost jsem se potila. Vedro je zpátky, aspoň přes den.
Taky mě baví poslední dobou architektura. Hodně mě tím nakazil můj milý. Co on má rád a co poslouchá, o to se taky začínám zajímat. A je to vlastně moc dobře, protože nacházíme čím dál tím víc společných témat k debatám. Jsem nadšená Gebrianovou knihou o Americe. Když čtu kapitoly o New Yorku, je mi líto, že jsem spoustu staveb v roce 2015 vynechala, nebo že ty stavby ještě nestály. Třeba se ještě do Ameriky někdy podívám. Chtěla bych…
