Tenhle a včerejší den byly pro mě dóst dobrý. Začnu od konce. Dnes jsem vstávala v sedm hodin, abych stihla bus z Roztyl do Vlašimi, který jel v 8.45. Cestou jsem se snažila učit a do Benešova jsem to fakt vydržela. Pak se mi ale ze zatáček začalo dělat špatně, a tak jsem toho nechala. Jeli jsme strašně dlouho, přes spoustu vesnic. Nakonec jsme přeci jen dorazila na nádraží, kde mě už čekal kamarád. Hned jsme se dali do řeči. Dozěděla jsem se takovou děsnou věc. Jeden náš společný kamarád, s kterým jsem pracovala na fesťáku(dělali jsme spolu palačinky), sedí v base. Neproved přitom nic tak strašného, jen se mu nahromadily dva průšvihy najednou a teď je mezi kriminálníkama vše ho druhu. Bohužel tam nemá ani telefon, ani internet, takže není moc možností, jak se s ním spojit. Možná jen napsat mu dopis. S něčím takovým jsem se setkala poprvý. Každopádně to pro mě je milý a přátelský člověk, takže doufám, že bude třeba zas nějaká amnestie. Chtěla bych ho někdy zas potkat.
T. mi ukázal, kde pracuje jeho brácha, šli jsme ho společně pozdravit, prohlédla jsem si obří dům a spoustu atrakcí(trampolína, horostěna apod.). Pak jsem vyprávěla u fotek o Číně. A T. vydržel až do konce. Je to asi první a poslední člověk, kterému se to podařilo. Abychom pokračovali v asijské atmosféře, zašli jsme do asijské restaurace, já si dala nudle a pivko a T. rizoto a pivko. Moc dobré. Jen jsme to museli jíst příborem. T. je pro mě velkým cestovatelem a je tak trochu můj vzor. Říkali jsme si naše plány a neplány a třeba někam vyrazíme. Nebo taky ne, je to teď velký otazník, co bude. Prošli jsme se v parku, kde mají obrovský vykotlaný strom, kam se vejde člověk(my se do něj vešli oba dva). Prohlédli jsme si překrásný čínský pavilon, přebrodili řeku(nebo potok?) a zašli ještě na jedno 🙂 Ten park je obří. Příště bych si ho chtěla doprohlédnout a taky vyrazit na Blaník. Jsem velmi ráda, že jsem T. i jeho bráchu po dlouhé době zas viděla. Vyzařuje z nich neskutečná pohoda. Zpátky jsem jela jen necelou hodinu a ani tam nebyly tolik po cestě zatáčky. Jenže slunce pražilo, takže jsem stejně hodně zírala z okna. Až v metru se šlo učit.
Včerejšek byl taky fajn. Ačkoliv jsem začala krví, což mě moc do nového dne nenabilo. Naopak.. udělalo se mi špatně, že jsem myslela, že nedojdu domů. Naštěstí foukal ledový vítr, takže mě trochu ochladil a bylo to lepší. Pak následovalo vypisování sloves a literatura. Ke konci dne jsme podnikli s M. trochu dobrodružný výlet do Prokopáku. Připadala jsem si trochu jak horolezec. Boty mi děsně podkluzovaly, šla jsme po čtyřech. Ale podařilo se a s pomocí jsem se nahoru vyškrábala. Nahoře na hoře jsme podnikli piknik na grilu 😀 a ochutnali jsme čínské fíky. Největší radost mi udělala žlutá slunečnice, prostě paráda!
Co bylo den předtím, už si absolutně nepamatuji, ale co bude zítra, to už tuším. Teď čekám na to, až si odvezou postel, až budu moci dát všechny věci do cajku a zase se vžít do Jeana Paula a Friedricha Schillera.
Tohle není moje slunečnice, ale našla jsem jednu, která je té mé trochu podobná. Jen těch listů nemá tolik 🙂
P.S. Rozára se s kytkama zásadně nefotí.
z deviantart.com od zombi3infidel