Takže teď se snažím sledovat dění v Indii, kde je část mé rodiny, hltám i zprávy a každou fotku z Egypta, kde jsou mí kamarádi, dnes jsem si pouštěla vyprávění o Zanzibaru, čtu úžasnou knihu o Islandu a hltám zasněžená videa ze Švédska, ale i lyžařské skopičiny jednoho chlápka z Itálie a Rakouska. Prostě duše cestuje, i když tělo se převaluje z boku na bok, ze sedu do lehu, z malého polštářku na velký polštář, nebo rovnou na tři polštáře, nebo na hřejivý polštářek.. a furt to není dobré. Nejlepší je asi stát, ale to se nedá prostě pořád. Taky jsem si dala za cíl každý den vytvořit aspoň jedno cvičení. Strávím nad tím někdy víc jak tři hodiny. Když den vynechám, musím to následující den dohnat. Chtěla bych to mít do neděle hotové a opravené, aby se to dalo brzy nahrát, protože kdo ví, co bude za pár dní, nebo už zítra.. Piju slabou kávu se spoustou napěněného mlíka, Kulička vypadá někdy, že by si taky dala. Mlíko je teď základ všeho, studené i teplé, ráno, v poledne i večer, protože to jediné trochu pomáhá. Byla jsem dnes v knihovně, ale hned jsem odtamtud prchla, protože tam chrhlal za pultem úplně každý pracovník. Koupila jsem korkové podtácky, aby dušička mého milého byla spokojená, ale teď večer jsem zjistila, jak jsou nekvalitní a že se jeden z nich už zlomil. Stahla jsem nový seriál, na který se snad brzy podíváme. Koupila jsem medovník s netradičním obalem – krabicí s reklamou na Zlatovlásku. My sice Valentýna neslavíme, ale chtěla jsem pro mého milého nějaké překvapení a o víkendu si občas dáme rádi do nosu. Problém je, že já si dávám do nosu teď pořád, takže žel už konkuruju Kuličce i Hopsalce. Z Hopsalky je už kočka Megakoule, ale její tělo asi ví, co dělá, když mají být ještě tak strašné mrazy. Já se celkem bojím vyjít ven, dnes jsem chodila jak želva a radši se brodila sněhem než riskovala pád na ledu. A prý ještě bude hůř. Uvidíme, kam vyrazíme o víkendu, zda někam vůbec vyrazíme. Ale chtěla bych vidět ty nové schody. A kousek přírody. Aspoň kousek, prosím…
