Práci jsem přežila, ale zítra už bych do toho nešla. Stačilo. Poslední směna mě čeká v sobotu, a pak hurá! Ke konci dnešní směny jsem si povídala s Baku. Už nás oba dva děsně svrběly paty a chtěli jsme jít domů. A tak jsme se to snažili ukrátit povídáním.
Nemůžu se dočkat, až pojedu do Brna. I když mě tam čeká hodně práce.
Prý mají být letní teploty. Už se těším. Mé přání, aby pršelo se zčásti vyplnilo. Včera bylo pod mrakem a zima. Zato dnes už svítilo sluníčko. Aspoň děda mi to říkal. Naštěstí jsem si toho ani nevšimla.
Připadá mi, že Rozárka se mění. Vzhledově zkrásňuje, povahově se stává přítulnější. Asi už nám stárne. Aspoň to stárnutí má nějaká pozitiva.
Dočetla jsem dneska tlustou fantasy knihu Rok naší války. Ke konci byla napínavá, ale jinak to zas takový objev není. Jsem ráda, že se už můžu pustit do něčeho jiného. Války prostě nejsou pro mě.
Dnešní kočka je v pohybu, protože se sama chci tento týden víc hýbat. Snažila jsem se chodit i na výstavě a cvičit dech, ale venku je to stokrát lepší.
z deviantart.com od AndrisBarbans