I přesto, že jsem se konečně dneska trochu vyspala, cítím únavu. Asi se i cítím hůř, než když jsem běžela před měsícem a půl ten půlmaraton. Inu 32 hodin bez spánku je fakt masakr a už bych to dlouho zažít nechtěla. Za říjen toho naběháno fakt moc mít nebudu. Tíží nás totiž urgentně hafo práce doma, takže se ani netěším na prodloužený víkend. Ráda bych uvařila chlapům aspoň guláš. Bude to premiéra, nikdy jsem ho předtím nezkoušela. Ale co naplat. Guláš je univerzální a muži přece milují maso.. až na malé výjimky teda. Navzdory klížícím se očím jsem včera stihla aspoň upéci dýňovou bábovku a už se těším dnes za dědou. Snad ho přivedu na jiné myšlenky… Kéž by. Róza už nekašle, tak je to dobrý.
