Tak jsme to totálně uvěznění sněhem. Ještě včera odpoledne jsem věřila v to, že dnes ráno pojedeme na plavání, ale dnešní noc mě utvrdila v tom, že mám raději zůstat doma. Sněží a sněží a sněží a nepřestává. Napadlo od včerejška tak půl metru. Auto pod sněhem, na silnici závěje a první rolba kolem nás projela až po půl jedenácté. Nakonec za mě rozhodlo i moje tělo, že nemám nikam jezdit. Řekla jsem si, že to nebudu zbytečně přemáhat a že mám dát na všechny varovné signály. Tak jsme zůstali doma a čekáme na tatínka, spojku s civilizací. Snad se mu podaří dorazit vlakem a následně pěšky. Snad ten vlak pojede. Myslím stále na broučky, teď jsme ječetli… jak to s nimi zle dopadlo.. a spali a spali, dobře se jim spalo… a víckrát se už neprobudili a na jaře vyrostlo na stráni dvanáct chudobek.
