Minulý víkend jsme se šli podívat na výstavu kočiček v hotelu Diplomat. Už jsem tu o tom trochu psala. Přesto bych se k výstavě ještě ráda vrátila.
Dva sály byly především výstavní, kde mohli lidé obdivovat kočičky s rodokmenem. Byla jich tam celá řada druhů. Abych pravdu řekla, tak nejsem na rasy moc odborník, takže u fotek moc nečekejte, že vám řeknu, co je to za rasu. Nejsem zas takový kočkoznalec. Kočky obdivuju spíš pro svou různorodost a povahu a na rasy neberu moc ohled. Zato na výstavě každá rasa byla oceňovaná zvlášť. Třetí místnost byla určena pro kočičky z útulku, odtud jste si mohli kočičku přinést domů a osvojit si ji.
Některé kočky v kleci spaly, některé seděly v záchodě a jiné zas měli majitelé vytažené venku a hráli si s nimi, nebo je česali.
Tento kocour je norský lesní. Je fakt obrovský!
Tuto kočku jsme si mohli pohladit. Fascinovalo mě, jak má průzračně modré oči. Prý je to u této rasy obvyklé, ale celkově u koček je to spíš výjimka.
Americký curl je legrační kocour. Rozárce se někdy taky takto odchlípne ouško, ale to jí pak obrátíme vždycky na správnou stranu. Asi bych si musela zvyknout na to, chovat kočku s ušima naruby. 🙂
Kiss me and love a Rosa… aneb zapamtovala jsem si jména, ale ne rasu. V těchto kočkách je ukrytý další význam. Ten ale neodkryju. Hádejte kdo je kdo!
A tady už je oddělení se sibiřskýma kočičkama. Sem jsme se přesunuli hlavně proto, abychom slyšeli zajímavosti, které říkali o tomto plemenu. Prý tyto dva kocoury používali ke kanisterapii. Jsou to mazlové. To se ovšem nedá říci o naší Rozárce. Paní ale říkala, že někteří z koček z této rasy jsou temperamentní, což mohu jen potvrdit.
A zde detail. Naše Rozárka je poloviční. Je pravda, že ona je holka a ty bývají lehčí.
Poprvé jsem byla na výstavě koček v Diplomatu. Hned bych si nějakou číču vzala s sebou. To by se ovšem naše Róza zbláznila.