Rok se s rokem sešel a přichází nová čtenářská sezóna. Předloni jsem se snažila splnit čtenářskou výzvu a podařilo se. V roce 2018 jsem se výzvy nezúčastnila a asi je to znát. Přečetla jsem totiž pouhých 40 knih. Oproti 53 knížkám v roce 2017 je to slabota. Asi za to může ta čtenářská výzva, že jsem se snažila vybírat tehdá co nejvíc knih a ne tak tlusté, abych to stihla do konce roku přečíst. V minulém roce jsem četla především knížky, které mi padly v knihovně do ruky, pár jsem jich dostala také darem. Hned v lednu 2018 jsem si založila nový čtenářský deník, protože ten původní byl již zaplněný. Bohužel má ten nový ne moc kvalitní vazbu a stránky vypadávají. Musím ho nějak svázat.
Zjistila jsem, že jsem za rok 2018 přečetla jen 2 knihy v cizím jazyce, Tödliche Bedrohung- kniha , kterou jsem si přivezla před pár lety z Magdeburgu a sebrané spisy Heinricha Bölla, které jsem bohužel nedočetla- některé spisy byly prostě strašně nudné. Nejlepší knížky, které se mi loni opravdu líbily, byly: Odinovo dítě od Siri Pettersenové, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii od Ladislava Zibury, Cukrářova dcera od Laury Madeleine a Století Miroslava Zikmunda od čtyř autorů Vladimír Kroc, Miroslav Zikmund, Miroslav Náplava, Petr Horký. Tato poslední kniha vznikla až po natočení stejnojmenného filmu. Jsem ráda, že jsem si nejdřív přečetla knihu a film si dala jako bonbónek na konec. Kniha je velmi inspirující a líbilo se mi i to, že v ní je tolik fotek. Stejně tak Miroslav Zibura nás inspiroval. I díky jeho knize jsme se rozhodli strávit loňskou dovolenou v Gruzii. Z kočičích knih se mi nejvíc líbila kniha Felix z nástupiště č. 1 od Kate Moore, kterou jsem darovala i jednomu blízkému pod stromeček. To bylo docela umění tu knihu při čtení schovávat, aby ji nikdo nespatřil. 🙂
Nejtlustší loni přečtená kniha byla Bídníci od Victora Huga s celkem 699 stranami. Za Bídníky následuje hned kniha Hlava XXII od Josepha Hellera, která má přes 500 stran. Právě tato kniha je jednou z těch, které jsem měla už pár let na seznamu. Jedna ubyla a dalších 10 jich na ten seznam přibylo.. Knihy, které by se mi vyloženě nelíbily, jsem loni snad ani nečetla. Jsou asi jen 2 knihy, které bych označila za podivné, Ďábel a slečna Chantal od Paula Coelha a dílo Ve skutečnosti od Hanne Ørstavikové.
A co že za knížky bych ráda tento rok přečetla? Jen namátkou sem napíšu třeba 40 dní pěšky do Jeruzaléma, Pěšky mezi buddhisty a komunisty (obě knihy napsal Ladislav Zibura), Faja od Petry Stehlíkové, Mengeleho děvče od Violy Stern Fischerové a Veroniky Homolové Tóthové, Hur ska det gå för od Pelle Svanslös a mnoho dalších.