Jak jsem sem psala ke konci roku to zhodnocení, samozřejmě, že nebyl všem dním konec. Mezi otázka byla i jedna, která se týkala toho, jestli mě nějaký z filmů ten rok ovlivnil. To jsem ještě nevěděla, že existuje film „Hledání Vivian Maier“. Právě poslední dny starého roku jsme ho s O. v Brně společně zhlédli. Měla jsem na výběr dva filmy a jsem velmi ráda, že jsem si vybrala právě tento.
Slyšeli jste už někdy jméno Vivian Maier? Já předtím nikdy.
Tato žena je velmi záhadná osoba a celý film nám nabízí pohled pokličku jejího života. Jedná se o dokumentární film. Vivien Maier se narodila ve Francii, prožívala tam dětsví, ale pak se přestěhovala do USA. Pracovala nejdřív v nějaké továrně, ale nebyla tam spokojená. Chtěla mít práci, která je na vzduchu, mezi lidmi, a proto začala namísto továrny pracovat jako chůva dětí. Na jednu stranu se jednalo o jednu obyčejnou ženu s podřadnou prací, na druhou stranu byl tento člověk pro okolí velká záhada. Pokaždé, když se přestěhovala do nějaké nové rodiny, s sebou tahla neuvěřitelné množství beden a kufrů. Do svého pokoje nikoho nepouštěla, pečlivě si zamykala a byla háklivá na své soukromí. Když už jí její místnost, podle některých svědků hromadila staré noviny i na málo používaných místech v domě. Byla háklivá na to, když jí něco z toho vyhodil, či použil pro jiné účely.
Jenže Vivian Maier nesbírala jen noviny, ale dá se říct, že úplně všechno. Její pozůstalost je tak obrovská, že se vejde do několika obrovských kontejnerů. Jen pouhou náhodou objevil sběratel John Maloof během jedné aukce bednu, která patřila Vivian Maier. Koupil ji a když ji otevřel, vypadlo na něj několik stovek filmů. Zvědavost mu nedala spát a filmy vyvolal. Zjistil, že ty fotografie jsou velmi povedené. A tak skoupil všechny ostatní krabice a celou pozůstalost. Začal pátrat po tom, kdo byla osoba, která fotky pořídila, proč je pořídila a proč se s tím nikomu nepochlubila.
Různé výpovědi lidí, u kterých Vivian Maier sloužila, se občas liší. Je tedy velmi těžké říci, jaká Vivian Maier ve skutenčosti byla.
Podle většiny lidí chodila velmi zvláštním způsobem, velmi hlučně dupala a během kroků měla ruce i nohy natažené jak pravítko.
Byla hodně vysoká a měla spíše mužskou postavu. Nosila dlouhé vytahané věci. Kolem krku měla vždy pověšený fotoaparát, který jí umožňoval fotit, aniž by měla foťák u hlavy, což dalo vzniknout originálním záběrům, které často nebyly vůbec fotícím objektem postřehnuty.
Nikdy nemluvila o své rodině a přátelích. I lidé, kteří jí znali třeba 10 let, si nebyli schopni vzpomenout na jejích rodinu.
Nikdy neměla manžela, přítele, děti, nadosmrti zůstala slečnou.
Bála se mužů a stranila se jich.
Nesnášela lidský dotyk, byla plachá.
Nikdy nechodila k doktorovi, neměla pojištění apod. .
Děti ji milovaly, protože jim dávala velkou volnost.
Občas děti zatahla i na podivná místa, do chudinských čtvrtí a jedna paní vypovídá, že ji jednou zatahla na jatka.
Fotila úplně všechno, lidi, nahé figuríny, vnitřek odpadkových košů, pouliční dění, mrtvoly..
Sbírala novinové články s titulky o násilí, vraždách a krutostech.
Podle všech informací fotila i když byla ve Francii.
Jedna rodina říká, že když jednou prazilo auto kluka, kterého hlídala, vzala foťák a fotila tu nehodu.
Druhá žena si pamatuje na Vivien Maier jako na krutou ženu, která do ní cpala jídlo přes moc.
Některé rodiny, u kterých hlídala, vůbec netušili, že fotí.
Neříkala na veřejnosti své jméno, ale nechala si říkat Mrs V. Smith.
Výstavy, které byly po jejím objevení uspořádané, slavily velký úspěch.
Jedna hlavní otázka tu vyčnívá. Proč se o svém fotografování nepodělila s veřejností? Nestála o slávu? Nechtěla být centrem pozornosti? Podle všeho Vivien Maier sama věděla, že ty fotky jsou dobré.
Na sklonku života se z ní stala skoro bezdomovkyně, žila v malém bytečku, nájem jí platila jedna z rodin, u které sloužila a často vybírala popelnice. Jednou upadla, zavolali sanitku a Vivien Maier už se zpátky nikdy nevrátila. Její byt byl zanesen horami novin a nevyvolaných filmů, oblečení.
Zlomek její tvorby najdete na stránkách http://www.vivianmaier.com/
Na sklonku života se Vivian Maier vrátila k jedné rodině, za svou přítelkyní. Chtěla s ní mluvit, něco jí říct, ale ta kamarádka zrovna na ni neměla čas. Měla u sebe děti a šli na pláž. Nabídla jí, ať jde s nimi, ale Vivian nechtěla. Třeba se chtěla konečně Vivian někomu svěřit? Bohužel moc pozdě.
Napadá mě, co Vivian Maier z toho života měla? Vždyť focení bylo to jediné, co měla. Nechtěla bych se Vivien Maier podobat ani trošku. Buď ji fotky celým svým srdcem naplňovaly, nebo to byl v skrytu duše velmi nešťastný člověk.