Rubrika: Moje kočičí setkání

Už dlouho jsem slibovala, že tu představím kočičku, která jako by Rozárce z oka vypadla. Potkali jsme ji na jedné zahrádce v rakouském Tauplitzu. Měla zrovna u sebe nějakou myšku, s kterou si hrála. Přitom ji ne a ne zakousnout. Občas na ni úplně zapomněla a lísala se k nám. Chtěla podrbat. Rozárka je trošku…

Na tuhle kočičku budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Potkali jsme ji u kostela svaté Máří Magdaleny v Krásné Lípě. Zpočátku byla plachá, pobíhala po zahradě, ale pak přišla k nám a nechala se i pohladit. Moji společníci se pak zaměřili na kostel a kočičku nechali na pokoji, kdežto já ji zpovzdálí pořád pozorovala a fotila,…

Zdá se mi, že uplynulo tak deset dní… a ne jen čtyři. Navštívili jsme tolik míst… a nachodili jsme tolik kilometrů. Potkali jsme tolik kočiček a neuvěřitelné množství pejsků. Jeden z těch pejsků se do mě dokonce zamiloval a nechtěl mě opustit. Chodil za mnou, jako bych byla jeho pánička. Když jsem zrychlila, zrychlil i…

Přišel jsem, zamňoukal jsem, zvítězil jsem! I tak by se dala charakterizovat naše včerejší návštěva. Kocourek, který je sice mourovatý, ale přeci to není Jirka. Svůj příchod oznámil už zdaleka hlasitým pomňukováním. 😀 Byl plachý, ale zároveň i hladový, tak se nechal trochu pohladit. Hopsalka na něj asi žárlila, protože po něm vystartovala. To nás…

Kočičky… nějaké jsme na naší cestě po Kampánii potkali. Nejvíc mi ale určitě zůstanou v paměti tito dva kamarádi. Mourovatobílá kočička a třínohý bílý pejsek. Spatřili jsme je u vchodu do jednoho z hotelů poblíž pláže ve městečku Sorrento. Kočička pobíhala po pláži, zatímco pejsek se držel u jedné z recepčních. Určitě se o ně…

Během našeho sobotního běhu jsme s mým milým potkali ve Mšeně partičku tří koček, která měla sněm přímo na jednom z bočních náměstíček. Nejspíš šlo o sourozence. Možná ta bílozrzavá kočička byla maminka těch dvou tříbarevných. Nevíme. Kočičky se nás trochu bály, ale byly zároveň zvědavé a zdálky se nám pěkně předváděly. Zajímalo by mě,…

Jediný kocourek, který se tam dal vyfotit. Zahlédla jsem několik kocouřisků, ale bohužel byli všichni plaší… a bohužel asi někteří z nich byli i nemocní. Nechápu, proč se o ně jejich majítelé nepostarají. Je to smutné. Tento jediný kocourek byl trošku zvědavý a s pelášením do úkrytu zas až tolik nespěchal. Nechal mě však přiblížit…

Na našich cestách po Švédsku jsme potkávali všude jen samé psy. S jednou jedinou výjimkou…a tou je Umeå. Tady jsme měli štěstí a narazili jsme hned na tři kočičky. Všechny se schovávaly v teple za oknem. Tak vám je hezky všechny představím. Jen se omlouvám za to, že se obraz na fotkách v oknech odráží,…

Přináším další krásku na ukázku. Tato číča bydlí v dolní stanici lanovky Elevador da Bica v Lisabonu. Kočička nám přinesla štěstí, můj milý totiž v lanovce zapomněl při výstupu mobil. Když jsme si to po pár minutách uvědomili a vrátili se ke stanici, obsluha lanovky měla mobil u sebe. Hurá. 🙂 Podívejte se na tu…

Hádejte, kde jsme narazili na tuto kočku. Druhý obrázek dost napoví. 🙂 I když je to spíš chyták. Vysvětlení bude příště. 🙂