Rubrika: Moje cesty

Dávám sem pokračování fotek ze všerejšího výletu k Orlímu hnízdu. Kde je ten den, co jsme s J. štrádovali po cestách a chytali první paprsky slunce. Co jsme hekali do kopce a osvěžovali se kafem a pivem. Včerejšek jako by už byl několik měsíců…

V nohách tak 13-15 kilometrů, červenou tváři od slunce a nově objevené 3 kešky.. co víc si přát.

Vypadnout z Prahy aspoň na jeden jediný den, když to nejde teď jinak.

V Davli jsme vystoupili z vlaku, šli podél Sázavy až do Pikovic a zde odbočili…

I další běžkařský den se vydařil. Azůro, lidí pomálu, blyštivý sníh.. co víc si přát.

Snad jen nebrblajícího člověka vedle sebe. Ach jo, mrzí mě, že furt můj milý nadával, jak hrozně moc mu to nejde a přírody si moc neužil. Myslím si ale, že…

Jizerské hory jsou pro mě báječné místo. Ráda se sem stále vracím. Už od malička jsme jezdili s rodinou do Hrabětic. Pak jsem tu byla na jedné bronťárně u rozhledny Štěpánka, pak na holčičím táboře v Horní Maxově a nakonec v osadě Bukové domky s…

Tak jsem zalogovala svou první virtuální kešku. Jupí! Včera jsme přijeli do Čachtic a bydlíme v Palatíně. Až odpoledne jsme se rozhodli vyrazit ven a prozkoumat Čachtice. Doprovázely nás po celou dobu sněhové vločky a husté sněžení.

U cesty…

Zbožňuju dny, kdy mou největší starostí je to, co si mám vybrat k obědu a k večeři. Kdy se můžu procházet, plavat v bazénu a hledat kešky. Po víc než půl roce jsem opět našla dva poklady. A je jich tu v Piešťanech víc. Nejen těch kačerských. 😉

Úplně poprvé jsem se podívala letos do Benátek. Připadá mi, že je to už věčnost, přitom jsme tam přesně před dvěma týdny letěly. Vlastně to byl nápad Míši. Spojily jsme to i s návštěvou Milána, ale o tom někdy jindy. Vytáhly jsme i Míšinu mamku…

Nikdy jsem předtím na hřbitov potmě nejezdila. Ale když jsem celý den v práci, kdy jindy si najít čas než večer? Kupodivu jsme s bráchou oba zjistili, že to má mnohem větší smysl. Jet pryč za Prahu, nemít kolem sebe zbytečně moc lidí. Být za…

Nemůžu si pomoct, ale musím sem dát tuhle písničku. Ve 2 hodiny ráno ji vysílali v televizi a "někdo" se na ni náhodou zrovna díval a bavil se. Pak ji ukázal příští den ostatním a už jsme se jí nemohli zbavit. Stala se hymnou celé výpravy a…

Tak jsem doma. Ještě mírně mimo, nezvyklá na český režim, ale žel již fyzicky úplně v naší zemi. Hlavně tři dny v poušti mě hodně poznamenaly. Západ slunce v 16:30, tma v 17:00, večeře v 18:00, pak večerní posezení u ohně a šíši. Vím, že to je…