Rubrika: Kočka na každý den

Když země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píše ti kacíř, co do pekla chtěl, to mámení barevnejch stuh..

Když zatroubí nám v boji, tak to za to stojí, nenávist je láska, oheň, země praská..

Tuhle písničku miluju, jak jsem si…

Vánoční stromeček odzdobuju v pokoji a Rozárka se na mě vyčítavě dívá. Vždycky, když se k ní přiblížím, poposedne si pod vzdálenější větev a zas na mě upře ten svůj kukuč. Mně se taky ten stromeček nechce dávat pryč, jenže máma zavelela. Podařilo…

Den tak rychle uteče, ani jsem se pořádně neprobrala a už je odpoledne.. Nejraději bych celý dnešek prospala, jenže mě máma nutí do učení. Teď, když jsem nemocná, na to nemám vůbec náladu. Přemoct se stojí tedy ještě větší úsilí než kdy jindy…

Mám to už za sebou. A povedlo se! Naštěstí! Nejtěžší zkouška tohoto semestru. Tuhle noc jsem nemohla vůbec klidně spát. Včerejšek byl velmi kritický. Potěšilo mě, že jsem se setkala s Alčou, ukázala jsem jí to tu v Brně, zašly jsme do Maii na…

Tohle je zákon schválnosti! Proč vždycky, když se na něco hodně těším, chci mít něco už za sebou, to NEVYJDE! Vstoupí do toho nějaká neočekávaná okolnost a zhatí mi všechny plány!!!!!!

z deviantart.co od BirdWhispers

Prej když jsem tu zůstala kvůli blbýmu swingu..tak ať si nestěžuju. Za tahle slova bych vyletěla z kůže! A just jsem odjela až dneska ráno. A že jsem ráda, že už tam nejsem. Doufám, že jsem všechny ty nemoce nechala v Praze doma pěkně zavřený…

Německý jména mi absolutně nelezou do hlavy. Žádnou pomůcku mi nejde ani vyrobit, prostě nic :-((

Je to na ….. Ráno jsem se sice vzbudila dřív, ale učit jsem se vydržela jen chvíli, pak jsem nějak přestala vnímat a zas jsem usnula. Vypila jsem…

Život je boj se spoustou otázek. Tak to já vidím. Další, co by se hodilo říct je: Nikdy neříkejte nikdy, protože se to velmi težko dodržuje. Z toho nikdy pak může být třeba za devět dní ,)

Včera byl pěkný den, sice náročný..hlavně na cestování(5h…

Čtu komentáře svých spolužáků o zkouškách, první várka to má dneska za sebou.. Trošičku mě to uklidnilo.. ale stejně…

Zítra vstávám zas před pátou, ale ještě ten den se vracím do Prahy. Večer se pak sejdu s kamarádem, to bude příjemné zakončení…

Čas běží, čas prchá a já ani nestíhám myslet na blog. Ale jeden krásný příspěvěk tu přibude. Předevčírem jsem ho objevila a byla jsem moc překvapená. Brácha mě udivil, co pěkného dokáže napsat.. sednul a jel.. 🙂

Zjistila jsem, že asi budu muset…