Tak jsme dnes vyhrály závod v nosítku. Utíkaly jsme před bouřkou. Bylo to tedy opravdu o fous, už na nás dopadaly první kapky a stromy se ohýbaly na všechny strany. Nechápu tedy, jak někdo může s nosítkem běžet půlmaraton. Těch asi 300 metrů mi fakt stačilo, i tak jsem se musela dost koncentrovat, abych vybrala všechny nerovnosti terénu. Já jsem byla sice splavená, ale malá z toho měla velkou bžundu. Když jsem ji sundala z nosítka, byla vysmátá až za ušima.. a to jinak celý den prořvala. Asi potřebovala pořádné vzrušení. 😀 Jsem taky ráda, že mi nezmokly knížky z knihovny, to by byl pech.
Kéž by už se vrátilo léto. Aspoň sluníčko, nemusí být pařáky.. aby se dalo chodit ven na procházky. Celou dovolenou nám propršelo až na neděli, kdy jsme si dali drsný kočárkový offroad lesem. Zjstili jsme po příjezdu domů, že bohužel i v nížině panuje nevlídno, jen je o pár stupňů na teploměru víc.. Mimochodem teď v pátek jsem byla poprvé běhat… když tedy nepočítam květnovou DM Rodinnou míli. Byla jsem pomalá jak šnek, ale užila jsem si to. Zároveň jsem si provětrala hlavu a pokochala se pěknými horskými výhledy. A o tom to běhání pro mě je. 🙂 Užít si to, i když uběhnu jen čtyři, pět kilometrů.
Tentokrát sem místo kočky dám králíčka, našeho souseda, respektive patřící našim nejmilejším sousedům. Je strašně ňuf. 🙂 A společně strávený večer u těch našich sousedů byl strašně fajn… proč nejsou všichni sousedé takoví jako tito…?
