Tak jsme se včera zúčastnili Stráneckého běhu. Nahoře na trati to pěkně fičelo, že jsem litovala, že nemám rukavice, ale pak na vyhlášení na návsi jsme už byli v ďolíku v závětří. Na sluníčku bylo docela teplo. Běžel tedy tentokrát jen můj milý a já s naší holčičkou jsme fandily. Jsem ráda, že jsem to vyhlášení ustála, bylo to dlouhé. Naše dcerka ten závod v kočárku skoro celý prospala. Na čerstvém vzduchu se určitě dobře spí. Až bude hezky, měli bychom jezdit častěji, ale teď jsem byla ráda, když jsme se mohly schovat do auta. Uvařila jsem si teplý čaj, ten v té kose fakt bodnul! Hopsalka se na trať nedostala, pochybuju, že se někdy podívala tak daleko, i když kdo ví… Zato nás přišla pozdravit, zevlovala před domem a hned si smlsla na granulích, které jsme jí dali do misky. Ondra naše dvě holky hned seznámil. I když nevím, zda z toho naše dcerka něco měla, když pořád dřímala. 😀 Příští rok už snad zase poběžím..pokud tedy získám opět kondici, jakou jsem měla… teď je to se mnou fakt tragický..
