Tak jsme zůstaly v neděli my, holky, samotné. Udělaly jsme si parádní dámskou jízdu. Od rána se mnou pobíhala po zahradě. Když jsem si sedla na chvíli na deku, vždy za mnou přišla. Změnila několikasetkrát pozici a já ji při tom zvěčnila. Její láska je nekonečná, její srdce obrovské. Hopsalka je moje nejlepší kamarádka a nejbáječnější parťačka. Opravdu! Róza už je víc zákeřná a musím si na ni dávat občas pozor. Ale Hopsalka nikdy nic nemyslela zle. Máme se tak rády a zároveň si obě dopřáváme volnost a svobodu. Moc si vážím toho, že mám takovou kamarádku. 🙂
