Včera tak strašně mňoukala a vřeštěla, že jsem netušila, co ještě jí může scházet. Najezená jsi, vodu taky máš, záchod jsem ti čerstvě uklidila, tak proč pořád vyvádíš, Rózo? Napadlo mě navléci jí vodítko a podívat se s ní na chvíli ven. Už dlouho jsem s Rozárkou nebyla na procházce. Většinou to totiž končí tak, že jí vřeštící a prskající běžím uklidit domů a následně si dezinfekcí ošetřuju hluboké krvavé škrábance. Tentokrát jsem však nechala Rózu, ať si lebedí delší čas než normálně, ať všechno očichá, prošmejdí, okusí trávy… A tak zůstala skoro po celou dobu klidná. Dokonce jsem ji několikrát pohladila po hřbetě. Hopsalka se před ní sice měla na pozoru, ale Rózu zajímala daleko víc příroda, nebe a celé všechno to neznámé okolí. Hopsalku totiž Róza už dost zná, tedy myslím hlavně její pach, ostatní je pro ni nové. Tak se podívejte, jak Rozárka objevovala naši zahradu. Domů sama nešla, takže jsem ji musela vzít nakonec stejně do náruče. Naštěstí se to zvládlo jen s menším supěním a bez jediného škrábance, to je teda div světa. 😀
