S během je to posledních 14 dní pěkná bída. Nedala jsem v jednom kuse víc než 7 kilometrů. Vím jasně, proč tomu tak je. Když jsme běhaly s D., mnohem víc mě to bavilo, byla to větší motivace. Teď běhám většinou sama, můj milý se málokdy nechá zlákat, hlavně díky vytíženosti v práci se k tomu téměř vůbec nedostane. Nicméně mě i tak baví pozorovat změny krajiny poté, co slezl sníh. Našla jsem dokonce pár věcí( památek, záchytných bodů) z loňského běhání, případně z našich zimních běžkařských výletů. Tak to všechno porovnávám a zkoumám a někdy objevím i novou trasu. Nejvíc mě baví běhat po trávě, je to hezky měkké. Nemám ráda běh v bahnu, protože to klouže, po poli to je makačka, ale někdy se to dá. Po asfaltu to taky ujde, ale nesmím tolik zvedat nohy a musím dělat malé krůčky, aby mě brzy nezačaly z toho tvrdého povrchu bolet kolena a kyčle.
Dneska asi nepůjdu běhat, protože dost prší, ale ráda bych vyrazila zítra. .-)
Už jste někdy viděli takto zbarvený keř? To žluté bude určitě nějaký lišejník. Jak svítilo sluníčko, ta žlutá byla o to víc intenzivní.
