Je to už týden, ale bohužel jsem nenašla čas a ani chuť sem něco umístit. Na Kokořín jsme šli už minulou neděli. V Kokořínském dole bylo místo setkání. Cestu lesem Kočičinou jsme si moc užili, připadala jsem si trochu jak v té pohádce O ztracené lásce. Žádné kočky jsme ale nepotkali. Všude temné skály a les. Jako by na nás měli vykouknout Honzovy rodiče, kteří se chystají hledat svůj poklad.
Fotek moc nemám, protože se mi brzy vybil mobil. Paradoxně jsme nejvíc fotili rozsáhlý urbex, který se nacházel pod hradem. Samotný hrad Kokořín byl už jen taková třešnička na dortu.
Na prohlídku hradu jsme šli jen nakonec jen ve dvou. Hrad je celkem malý, ale moc pěkný.
Líbily se mi okna a malé sedačky u každého z nich úplně nahoře v posledním patře.
Na konec jsme se prošli i po hradbách.
Přeju si, aby i v říjnu bylo babí léto. Jenže mám strach, že už víkendy nebudou tak hezké.
Pokračování z cest bude zas někdy příště.