Létop fuč, koupaliště ve Mšeně už zavřelo, ale já stále vzpomínám na ty časy, když jsem se tu koupala, hledala kešky a lezla s kolem na zádech.
Z parkoviště u koupaliště jsem to vzala po lesní cestě na Romanov. Cestou jsem potkala tohle muchomůrkové odpočívadlo.
To ještě na kole byla pohodička, horší už to bylo od křižovatky po lesní cestě. Nezbývalo mi nic jiného než slézt s kolem obrovský krpál. Nevím, co je pro škárbání s kolem horší, zda kopec dolů, či nahoru. Obojí dá hodně velkou fušku.
Možná dolů to jde přeci jen líp. Pohled na skály zdola mi připomínal scénu z nějaké pohádky. Jen kdybych si vzpomněla z jaké.
To jsem ještě netušila, že bych měla na zpáteční cestě jít s kolem tudy..
Obraznici jsem chtěla navštívit nejen kvůli tomu, že je to takové tajuplné místo, ale i díky tomu, že se tu poblíž údajně schovává keška.
Nejdříve jsem se rozhodla prozkoumat jeskyni. Prý je to umělá jeskyně, do které se za třicetileté války schovávaly cennosti z panského sídla na Romanově, které zaniklo v roce 1724.
Člověk se musí hodně sehnout, aby se do jeskyně vešel.
Vnitřek jeskyně vypadá takto.
Pohled ven z jeskyně vypadá takto.
A nakonec keš, která je schovaná v půli svahu naproti jeskyně. Trvalo mi asi půl hodiny než jsem ji našla. Šplhala jsem do srázu a dolů a zas nahoru. Samozřejmě že bez kola, to zůstalo i u jeskyně. I tak jsem měla ne úplně dobrý pocit, páč tan sklon byl opravdu nemalý. K tomu se mi rozbila podrážka na botě, takže jsem dolů pak už jezdila krásně a bezpečně po zadku. Inu i v létě se dají sjíždět svahy. 😀 Tento úlovek je určitě hodně zasloužený.
To jsem ještě netušila, co mě čeká na zpáteční cestě. Šplh lesem a skalami s kolem nad hlavou. Ha, samozřejmě že kolo nad hlavou jsem neměla, aspoň ne tak úplně.. ten kdo to zažil, ví co myslím. To jsem si myslela, že mé kolo není tak těžké.. Ouha.
Konečně se poblíž objevilo něco jako lesní cesta.. věřejná lesní cesta. Protože na kraji lesa, jak na potvoru tam, kde by byla schůdnější cesta, si nějaký cápek dal cedule vstup zakázán. Asi mu přes rajón chodilo moc výletníků.
Z lesní cesty jsem se napojila na asfaltku. Zbývalo pár kilometrů zpátky do Mšena. Bylo už skoro 18 hodin, ale já pořád toužila skočit do vody a zaplavat si.
Nakonec jsem si dala nejdřív na trávě jednu Plzeň, slavnostně zalogovala keš a hurá do vody. Má to aspoň jednu výhodu, když se jdu koupat takhle na večer. Koupaliště je už poloprázdné a ve vodě skoro ani noha. Mám celou trať úplně pro sebe. Brrr, to je ale ledárna. Osvěžující ledárna. :-))
