Ták, konečně jsme se společně dokopali k tomu, abychom zabalili víno a napsali dopis pro naše gruzínské přátele. Je to víc než půl roku, co jsme se s nimi potkali a co nám poskytli na našich cestách přístřeší. Dali nám na ochutnávku plástve medu a domácí víno. Nechali nás spát ve svých postelích. Ukázali nám svoje včely. My jsme jim při loučení slíbili, že jim napíšeme dopis a pošleme jim dárek. Toho odkládání bylo moc a teď hodina há právě nastala. Na Vánoce jsme to teda už nestihli, ale říkáme si, že by balíček mohl dorazit v lednu jako uvítání do nového roku. Teď se musíme modlit, že balík najde toho správného adresáta. Dali jsme si totiž detektivní práci při hledání adresy a jména Mananiného manžela netu. Bohužel jsme nic nenašli. A tak nezbývá než jen doufat, že internet není všemocný, že všechny ulice nejsou na mapě a že adresa, kterou nám tehdy uvedli, je správná. 🙂
