Prosinec se nese zatím v čokoládovém duchu. Kam se podívám, všude samá čokoláda. V práci, doma, prostě všude. Stále se neodvažuju vyloupnout z plastové formičky vlastnoručně vyrobenou čokoládu. Když jsem ji vyráběla, bála jsem se, že rychle zatuhne, a tak jsem moc neřešila, co na ní házím, hlavně aby to tam správně drželo. Čokoládu jsme vyráběli na teambuildingu v pražském muzeu čokolády a byl to tedy zážitek. Nejdříve jsme dostali výklad odborníka, který nás tak trochu provedl historií čokolády, ukázal nám čokoládového boha, kterému lidé dříve obětovávali čokoládové boby a taky jsme se podívali na úplně nejstarší fiogurku čokolády v ČR, která nebyla ještě rozbalena. Byl to čokoládový žokej z roku 1932. Dozvěděla jsem se třeba novou informaci: Plody kakaovníku rostou přímo na kmeni, ne na větvích, jak je tomu běžné.
Nakonec jsme si každý vyrobili své originální čokolády. Fascinovaly mě stroje, takové čokoládové fontány, na bílou, mléčnou a hořkou čokoládu. Ty mít doma, tak asi nic jiného už nekonzumuju.
Nu a aby těch sladkostí nebylo málo, doma se mi nastřádala pěkná sbírka rúzných pochutin. Luxusní bonbóny v krabičce a čaj jsem dostala od svého milého k Mikuláši. Malé ťikťaky, Haribo a smajlíka zas na včerejším školení. A já si řikám, proč ne a ne zhubnout ty špeky, když relativně hodně sportuju. Tady je asi důvod. 😀
