Představa, že za pár hodin někam jedu je děsná. Že prokličkovávám těmi úzkými uličkami a že parkuji v tom děsném městě, které jinak vždycky objíždím. Jsem ospalá, přitom jsem šla spát včera v deset, jenže kdybych se teď na chvíli natáhla, bylo by to pak ještě horší. Probuzení a tvrdý skok do reality. Nezbývá než si uvařit zelený čaj a doufat, že zabere. Už aby byl zase večer.
