Dneska jsem si byla pohladit mourka, který tu patří paní domácí. Náhodou jsem ji potkala dole na terase. Zavolala mě k sobě. Odkryla deku a co pod ní nevidím? Čtyři koťáka. Úplně maličká, zavřená očička, veliká asi jen 10 cm. Tři kluci a jedna holčička. Všechna černá. A víte kdo je jejich maminka? Třínohá bíločernozrzavá hubeňounká kočička, kterou jsem tu viděla poprvé. Paní se jí ujala, když ji zranilo auto. Takže už teď má celkem sedm koček. Zajímalo by mě, jestli si je všechny nechá, či zda je rozdá. Neměla jsem u sebe foťák a ani nevím, zda by bylo vhodné ho vytahovat, takže koťátka tu neuvidíte. Ale mourek je tady… stydlínek. A jako na truc tu teď štěká bulteriér, který tu bydlí hned ve druhém domě vedle mě. O zvířata tu není nouze. 🙂
Jsem unavená a těším se na volno. Nechápu, jak můžou pořád všichni chodit do báru. Asi si myslí, že se chci stranit, ale já buď nemám energii a nebo peníze, častěhi to druhé. Tak si jdu číst HP, za chvíli už budu v cíli.
