Ehm, kdyby se na pohovorech testovaly v praxi řidičské dovednosti, tak bych určitě hned vypadla. Naštěstí tomu tak není.
Jsem strašně unavená. Tolik se toho událo, ještě ráno jsem měla trochu jiné plány, které jsem bohužel musela zrušit. Čekala jsem, že se vrátím domů na oběd, že si vyzvednu sportovní oblečení a s kámošem půjdem ještě před cestovatelskou přednáškou na beďas. Hned na začátku výběrového řízení nám však oznámili, že konec bude až cca v 16 hodin. Šestihodinový pracovní pohovor jsem ještě nikdy neabsolvovala. Měli jsme sice nějaké pauzy během čekání na ostatní kandidáty, ale bylo to spíš zdlouhavé a člověk si stejně nemohl nikam daleko odskočit. V břiše mi kručelo, ale co se dalo dělat. I tak mě překvapilo, že všem přede mnou i mně vyslovili „ano, bereme vás“. Nevím, jak dopadli ti za mnou. To už jsem musela odejít, abych stihla aspoň tu přednášku o Gruzii a Arménii. Mimochodem moc pěkné fotky hor nám ukazovali. Kosa venku jak něco. No aspoň mám pocit, že jsem si ono „ano“ vyseděla… a to doslova. I tak půjdu na zbylé schůzky a pohovory a budu dělat jako že ještě nic nemám v kapse. Třeba se z toho ještě něco vyklube. A třeba ne. 🙂 Hlavně už se těším, až to budu prodiskutovávat s dalšími lidmi a jsem napjatá, co tomu bude říkat můj milý. Musím si to promyslet. Zítra jdu zase otročit, už se těším, až budu mít aspoň čtvrtek a pátek volnější. Zítra bude taky moc důležitý den!
z deviantart.com od zapfino