Ahoj blogu,
pěkně jsem Tě flákala. Promiň mi to. Neměla jsem na Tebe pomyšlení. Ani teď ho ještě moc nemám. Ale myslím, že se dřív či později opět rozepíšu. Se svými trablemi a problémy, postřehy a názory. Stále ještě nevím, kde jsem, nevím, kam patřím nejspíš nikam, nebo možná jen do svého pokoje, kde mám ukryty všechny poklady. Poklady, které mi teď leží na posteli i na koberci a mám tu vůbec pěný čurbes, ale vůbec se mi ho nechce uklízet. Vždyť na to budu mít času. Peru a myji nádobí a vůbec si nestěžuji, neb je to velká brnkačka. Snídám koprovku a piju jeden čaj za druhým, vychutnávám si něžnou chuť Milky a povídám a klábosím. Píši a také hledám své staré brýle a přemýšlím, jak to udělat, aby se mi při další cestě zas nerozbily. Chodím venku v krátkém tričku a mrznu a divím se, kam se podělo léto. Ne, žádné svetry, ještě ne! Vychutnávám si jantarový ležák a český chleba a kofolu a to, že si můžu dát hroznové víno do jogurtu. Zívám a půl noci nespím a ráno se budím ospalá a stále myslím na to, co už je nyní minulostí, a doufám, že nakonec neskončím jako žena v domácnosti. Ne, jen to ne. 😀
z deviantart.com od suezn
http://www.deviantart.com/art/Come-Out-And-Talk-With-Me-436572355