Okruhy ke státnicím se pěkně rozrostly aneb jestli se má na mysli historický vývoj jazyka, tak to se mnou sekne. Jen tak tak jsem se prokousala tou zkouškou a vím, že mě to celé bavilo jen díky tomu, že jsme měli prima učitelku.
U literatury mi připadá, že jsem se už tyhle věci někde učila, přesto mi nelezou do hlavy o nic líp. Na jazykovědu jsem pro jistotu ještě ani nesahla. Výmluva je sice hezká- mám tu ještě povinnou četbu na švédštinu- Knížka Šikovnej kluk. Hlavní hrdina mi je hodně nesympatický. Je to kniha pro puberťáky, tak s ní už úplně nesoucítím. Kluk zjišťuje, že je na kluky a snaží se to před svým okolím skrývat. Je nabručenej, uzavřenej, nechce se s nikym bavit a je nechutně ctižádostivej. Chce bejt mermomocí ze všech nejlepší. To jeho rozdíly vůči ostatním ještě více prohlubuje. Nu ale už se blížim ke konci. Asi jsem tedy byla v pubertě nabručená a načuřená a hádali jsme se víc s bratrem, ale tak kritický to se mnou snad jako s timhle klukem nebylo. Tenhle kluk má navíc Problém. Problém s velkym P-zjišťuje, že je jiný. Těžko se to hodnotí, když s tím nemám (bohudík) vlastní zkušenosti, ale i tak existují přeci daleko horší zjištění. Co třeba nevyléčitelná nemoc? Nemoc někoho z blízkých? Jeho rodiče jsou taky paka, když ho v tom moc nepodrží. Na jednu stranu mi je ho líto, vlastně si za to ale sám nemůže, je to hodně ovlivněno výchovou rodičů.
z http://www.deviantart.com/art/crazy-cat-114840375 od XWanna