Ano, ano, musela jsem najet na starý způsob vyhledávání kešek, který se jako častokrát moc neosvědčil.
Naše cesta začala tady na Západním Městě, které vyrostlo poblíž Stodůlek teprve nedavno. Mamce se to už zdálo dost a chtěla skoro poté, co jsme vyšli, nás výlet tady zapíchnout. Ale to by nebylo vůbec žádné dobrodrůžo.
I v Práglu se dá totiž zažít dobrodrůžo. Ani jsem nevěřila..
Západní Město mě nijak neoslovilo, další tuny betonu, příroda moc upravená a vypucovaná a i tento potok se mi zdál až moc umělý. Snad to tam za deste let víc zaroste. Kolem se většinou nacházely kancelářské budovy.
Posilnili jsme se v nové restauraci Bokovka. Mňam =)
Zkontrolovali, že je doma všechno v pořádku a vydali se na haldu směr kostel v Krtni. Bohužel jsme museli ustoupit, neboť halda se vyjevila jako neschůdná. A tak jsme šli nejdřív podél křoví, a pak přímo po poli.
To je kostel v Krtni. Keška měla být o kus dál, a tak jsme se vydali polní cestičkou, která se brzy změnila v močálovou cestičku.
Navštívili jsme hřbitov a našli jeden hrob, po kterém jsme už dříve pátrali. Kostel je bohužel celoročně zavřený a otvírá se jen na svátek svatého Jana a Pavla.
Zpočátku byla cesta schůdná, byly jsme svědky nádherného západu slunce.
Pak začalo přituhovat. Škoda, že jsme si nevzaly mačety. Mám už praxi. Kde je sakra ta keš?
V botách mi čvachtalo a při překročení potoka jsem se uprostřed zasekla a nemohla na druhý břeh ani nazpět. Nakonec jsem se přitáhla za trs trávy, ve kterém byly nejméně dvě kopřivy. Nevíte, jaký to je poceit, dokud to nezažijete..
Konečně jsme se dostaly pryč z té džungle.. požahané, poštípané, bez kešky.
Obloha se krásně zbarvila.
I mé nohy byly poněkud zbarvené.
Tak zas příště, až se budu chtít odreagovat od učení.;)