Dřív než se vrhnu na všechny povinnosti, tzn. hlavně číst, číst a číst, tak napíšu pár řádků na blog. Mimochodem kamarád mi říkal, že má program, který předčítá knihy z počítače, takže se těším, až mi ho nainstaluje. Už mě totiž pobolívají oči z toho, jak pořád mžouram do obrazovky. A tisknout se mi vše nechce, jednak to stojí spoustu peněz, a pak to není zrovna šetrné k přírodě. Snad se mi během 14 dní podaří nechat si vyčistit noťas, a pak ho nainstaluju.
Od pátku do včerejšího večera jsem měla velmi intenzivní program. V pátek mě čekal dopoledne pohovor, převeleli mě do Brna a dobrá zpráva je, že příští pátek začínam. Hodí mě prostě do vody a záleží, jestli se utopim, nebo jesti se chytnu. Každopádně se už NĚCO bude dít. Přes poledne a kousek odpoledne jsem psala životopis a motivační dopis v angličtině. Je to dobrovolný domácí úkol a jsem ráda, že jsem se dokopala k tomu ho udělat. Myslím, že se mi to může v budoucnu hodit. A když mi to teď může opravit učitelka, tak proč toho nevyužít?
A pak jsem šla s E. do čokoládovny, protože mi jednak přišel přes kabel přendat smsky a jednak mi vrátil památník. Je to ale rychlík. Dooprovodil mě až před budovu, kde jsem pomáhala na plese a kde jsem taky tancovala. Ples.. nebo spíš bál byl ve stylu Madagaskaru. Někteří měli báječné kostýmy. S Hugínem jsme dělali v šatně, pak se šatna stala samoobslužnou, Hugo neumí vůbec tančit 😀 Ale zkoušel to, učila jsem ho valčík. Nakonec jsme si ale zatancovala i s dalšími lidmi jako je Vlasta a Martin, potkala jsem spoustu známých tváří a čím bylo později, tím líp jsem se bavila. Prodávala jsem taky lístky na tombolu, z dvanácti cen mě nejvíc oslovila první- lekce pro dva v taneční škole na půl roku.
Seznámila jsem se i s pár novými tvářemi, neboť se na akci podíleli i Brontíci. Domů jsem dorazila po třetí hodině a spát jsem šla v půl čtvrtý!
Ačkoliv jsem toho moc nenaspala, probudila jsem se ještě 15 minut před budíkem a chvíli naslouchala zdánlivému tichu. Proč zdánlivému? Protože jsem slyšela zvenku auta. V buse jsem ještě trochu klimbala, doma jsem se přivítala s dědou, snědla broskve s polévkou, a pak se vydala do centra. S kamarádem jsme jeli kousek vlakem- do Řeporyj, odkud vede modrá stezka. My se po ní vydali, bylo takové teplo, že jsem mohla jít jen ve svetru, M. je otužilec, a tak měl už krátké rukávy. Jako by ani nebylo jaro, ale spíš léto. Vychutnávala jsem si zář sluníčka, kousek přírody, potok, klid i náš rozhovor. Narazili jsme na místo, kde jsem před rokem odlovila kešku. Bohužel jsme ji ale nenašli. Teď jsem se mrkla na info na internetu a trochu ji přesunuli. Airsofťáci zase hráli na válku, naštěstí jsme je minuli. Nějak jsme se odchýlili od modré, ale nevadilo to. Ocitli jsme se na Barrandově, měla jsem s sebou plavky, ale knihovna měla přednost, protože byla otevřená v sobotu jen do 18. Čas ještě byl, a tak jsme pomocí místních štamgastů našli pěknou hospodu, která nabízela posezení i venku. M. mi vyprávěl o soutěži, kterou pořádají lyžařští instruktoři každým rokem na horách. Docela bych si ji taky někdy zkusila.. jen nevím, jestli bych měla na konci ještě všechny kosti vcelku 😀
Do téhle chvíle jsem byla celkem svěží, ale poté co jsem vypila půllitr piva, na mě padla únava. A veliká. Do ústřední knihovny jsem ještě dorazila, tak nějak jsem ještě vyhledala dvě knihy o Plzni, ale byla jsem ráda, že se držím na nohách. Ne že bych byla opilá alkoholem, ale spíš únavou. Plavání jsem vzdala a jela pak hned domu. Vypila jsem své byliny, počkala 20 minut(mamka mě musela bavit, abych neusnula), snědla jsem 2 obložené rohlíky a hned zalezla do postele. Do své postele, kterou mám ze všech míst v našem bytě(a ten byt ze všech bytů) nejraděj.
Plavat jdu dneska, jsem odhodlaná jít.
Dostali jste něco k MDŽ? Já ano, maminka mi přinesla 3 růžičky. V pozadí na fotce můžete vidět i pohled kočkama, který mi nedavno poslala Katha, jsou na něm kočky procházející mezi stromy, což se k tomuhle článku momentáně celkem hodí.
