Okej, pročítam články na blogu.cz a nestačím se divit, o čem lidi píšou. Můj život s modelkou, Psychologie lásky.. koukám, že se brzy z nás všech postupně stanou experti na vztahy a na lidi. Ze mě asi těžko, protože mi připadá, že se čím dál tím víc vzdaluju svému okolí. Nehledě na to, že jsem před dvěma dny opravdu myslela, že mě odvezou do Bohnic a že mě odtamtud už nikdy nikdo nevytahne. Snad se z posyntaxového šoku dostanu. Ono to za to nakonec i stálo, i za ty dvojí nervy. Takže se jeden balvan se odě mě už svalil na zem. Kolik jich ještě odvalím?
Včera jsem spolkla poslední pilulku atb, což je pro mě taky mezník. Jsem ráda, že můžu jíst a pít konečně všechno! Proto jsem si dnes náramně užívala Starobrno(ano, už víc jak měsíc jsem nepila pivo!), pochutnávala si na číně a probírala s Pee nejnovější drby nejen ze státnic. Brno, stejně jako v pondělí, je sněhem nepoznamenané a když už konečně začne sněžit, tak zas běžím na bus směr Praha.
Teď si konečně dočtu knihu Ola Lama, kterou napsala má kamarádka, můj cestovatelský vzor, který se mi asi jen tak nepodaří dostihnout. Knížka je doplněná zajímavými citáty a poslední, na který jsem narazila, byl tento: “ Z tohoto světa si nemůžete s sebou vzít nic z toho, co jste dostali. Můžete si odnést pouze to, co jste dali.“ Je to od člověka jménem Irvin D. Yalom.
Jo a taky mi psala Katha. Nemůžu se dočkat, až otevřu její dopis. Zvykla jsem si teď otvírat a číst poštu před spaním.. ani nevím proč. Posledních pět dní se mi daří dělat dobré skutky. Je náhoda, že se tak sešly, ale uklidňuje to a snad to přináší ostatním aspoň trochu radost a útěchu. A já přitom přijdu na jiný myšlenky.
Díky oblovce č. 7, Yirumovi a Zemanovi.
P.S. Nebojte se, to dík nepatří našemu prezidentovi 😉
