Co se to dnes pořád děje? Od rána kolem mě pobíhají páníčkové sem a tam. Peřiny mi uklidili. Oranžová dečka není zdaleka tak útulná jako peřina mé paničky. Sedím pod stolem a na jednou chmát. Někdo se sem dobývá a vyndavá zpoza mě věci. Pak se najednou otevřou dveře balkonu a přijde se strom. Jako by mu narostly nožičky. Dva mí páníčkové se potí a zápasí nad i pod stromem. Co to proboha vyvádí? Nakonec stromek zůstane stát jak socha a já slyším, jak si páníčkové oddechli. Jeden z nich prchá do komnaty, z které se následně začnou ozývat střelby. Druhý sebou plácne před televizi a dvě hodiny se dívá na to, jak princ zachraňuje království. Jako by nevěděl, že žádné království ani princové neexistujou. To si aspoň na chvíli zdřímnu nahoře na skříni. Pak mě ale probudí rachot krabic. Co se to zas děje? Ten můj člověk vytahuje malinké kouličky na provázcích a věší je na strom. Jako by nestačilo, že ho sem přinesli. Ještě na něj musí něco dávat.
A hele, ono se to bimbá. Že bych to šla blíž prozkoumat? No jo, houpe se to sem a tam. Au! A trochu to píchá. Připadám si jak pod slunečníkem. Od teď mám svůj vlastní stromový slunečník. A hejbající se kouličky k tomu. Dají se chytit? Zkusím to.
Chňap!
Plác!
Třísk!
A mám tě!
Lidičky, klidné Vánoce. Hlavně ten klid..ten je nejdůležitější.