Zdravím! Na pár hodin jsem se vrátila do svého domova. Z Německa jsem přijela nabitá novými zážitky z natáčení a nejen tím. Báječným prostředím, super lidmi a skvělým počasím. Vyzkoušela jsem si něco dosud úplně nového. Slupinka Čechů a Němců se setká na víkendové akci, cílem je poznat se navzájem, porovnat tyto dva národy(a vzájemné vztahy mezi nimi) a natočit o tom film. A největší oříšek je v tom, že zdaleka ne všichni Češi umí německy a ne všichni Němci ovládají češtinu. Převážná většina programu byla tedy překládána jak do češtiny, tak do němčiny. Během tvoření filmu, kdy jsme byli v malých skupinkách, jsme si museli poradit sami. Naštěstí to šlo. Já jsem všemu rozuměla, ale práce s kamerou pro mě bylo velká neznámá( ačkoliv jsem už jeden film s kámoškami natáčela). Přijali jsme nápad Jany, kdy jsme představili českého prezidenta a německou kancléřku, jak se chystají na konferenci, kde mají mít oba dva proslov. Natáčení mě fakt bavilo, užili jsme si při tom spoustu legrace. Nebylo to ale jen tak, pořád se vyskytovaly nějaké zvukové ruchy(např orchestr), a tak jsme museli znova. Nejnamahavější část byla stříhání. Pamatovala jsem si, jak jsme to hodiny a dny dávaly s kámoškama před pěti lety dohromady. A teď jsme to měli zvládnout za pár hodin! Seděli jsme u toho až do devíti, večeři nám málem snědli, ale dodělali jsme film jako první. Zatímco některé skupiny stříhali až do pěti do rána! Ke konci mě už z toho bolela hlava. Chvíli to trvá, než pochopíte program na stříhání a úpravu filmu. Večeře byla fakt pak opravdu zasloužená. Měli jsme maso na grilu- mňam. Taky areál- ubytovna pro mládež nebo-li Jugendherberge byla čistá, pěkně udržovaná a na jídlo si nemůžu vůbec stěžovat. Včera jsme měli ke kafi čokoládovo-třešňový dort! Za malé mínus počítám to, že jsme občas byla zmatená a nevěděla, jestli mluvit česky, nebo německy. Němčinu jsem si zas tak neprocvičila- mám na mysli mluvení a nová slovíčka, ale je to má první zkušenost, kdy jsme se setkala s cizincem, který se učí můj mateřský jazyk. Myslím, že nejlepší je se domluvit na určitém čase, po který se bude používat jeden jazyk, a pak se to třeba může vyměnit. Také jsem se zas a znova přesvědčila, jak je svět malý. Potkala jsem jednu dívku, která je na Erasmu v Řezně a zná mé spolužačky z germanistiky, které tam taky jsou. No a největší překvapení mě čekalo, když jsem poznala čtenáře svého blogu o Švédsku. Náhodou jsme se o tom bavili u jídla, a pak z jednoho z našich vedoucích vyleze, že byl tou dobou taky ve Švédsku a můj blog sledoval a se spoustou věcí se ztotožňoval! Fakt haluz!
z deviantart.com od BojanMarinkoski