Tak tu zase sedím a koupu se ve svém vlastním potu. A to doslova. Nepomohlo ani večerní pivo v restauraci Čertův mlýn, ani plavání v bazénu. Ačkoliv mi připadala voda dost studená.. Teď se pokouším balit, ale není to snadné. Teda ne se mnou, ale s mamkou a s bráchou je to na dlouhé lokte. Sešla jsem se se dvěma kamarádkami z gymplu, neviděly jsme se strašně dlouho. Zašly jsme do cukrošky a moc se mi s nimi dobře povídalo. Možná lepší, než když se sejdeme celá banda najednou. Na chalupě to bylo fajn,oslavovali jsme, přečetla jsem docela pěkný kus Ein Buch für Hanna. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že umím normálně číst německy.. bez slovníku.. bez netu. Teď večer jsem si pustila na počítači švédské zprávy, jen kousíček, ne všemu jsem rozuměla, ale cítila jsem se zas pěkně. Je to čím dál tím horší, snad už se to konečně zastaví ten stesk po Švédsku, až budu mít další zážitky. V hlavě mám beztak myšlenky jen pro tři lidi- překvapivě ani jeden z nich není Švéd. Nevím. Na Švédsko ale taky dost myslím. Prohlížím si teď i průvodce Londýnem, to bude úplně jiný šálek kávy než Švédsko 🙂 Teď tu pár dní nebudu, takže ode mě moc článků nečekejte. Na cesty sis sebou beru dvě knihy. Poslední dobou nemám moc tipů, co číst. Kdybyste měli nějakou dobrou knihu, budu ráda, když mi o ní napíšete. Snad to s těmi dvěma osůbkami nějak ten týden přežiju. Koťátko je teď v náhradní péči, ale až přijedeme, hned si ho zase vezmeme a budeme ho zvykat na venkovský život.
