Pozdě, ale přece. Na skok v Praze, ale přece. Tenhle víkend byl pěkně nabitý. Doufám, že zítra najdu víc času na psaní.
Berlín je nakažlivý a už první den mě uchvátil. Nejvíc se mi líbil Charlottenburg, Tiergarten, Berliner Dom a Berliner Mauer. Ty tři dny jsem toho stačila poznat hodně, ale bylo to málo. Přála bych si chvíli bloumat Berlínem, nebo se zastavit, lehnout si do trávy před Berliner Mauer a jen tak si snít. Zajít si do parku Tiergaten, půjčit si třeba kolo a udělat si vyjížďku.. Zajít na berlínské pívo..Projet všechny linky metra…… a že jich tam je ale požehnaně! Vyznat se v S-Bahnem a U-Bahnech je pro turisty těžký oříšek. Kdybych tam ale žila déle, určitě bych se ale začala orientovat. Metro v Helsinkách je oproti tomu berlínskému nic. Do Berlína bych se chtěla určitě brzo vrátit.. a třeba tam chvíli i žít. Když člověk cestuje ve dvou a více, musí dělat velké, či malé kompromisy.. Málokdy si s daným člověkem úplně sednete, tentokrát jsem to trochu víc pocítila, ale i to je dobré zapamatovat si pro své budoucí cesty. Mám ráda volnost, když můžu jít svým tempem, jít kam chci, na druhé straně i volnost je občas nebezpečná a když si nemá člověk dlouho s nikým povídat, je mu smutno. Takže vše má své pro i proti.
Teď si vzpomínám.. jednou jsem spala do rubriky Kam bych se chtěla podívat o Berlínu. Dnes jsem si tento svůj malý velký sen splnila 🙂
