Balím se na cestu.. a nejraději bych si Tě vzala s sebou, Rozárko. Jen maličko jsem si Tě stačila pochovat.. jen pár minut jsem měla na to Tě hladit po hřbetě.. Ale v neděli snad bude čas. Zítra brzy ráno se vydáváme s Míšou na dalekou cestu..Berlín.. to je náš cíl 🙂 Těším se a zároveň mě trochu štvou pořád máminy narážky a obavy. Já jen doufám, že tam narazíme jen na samé dobré lidi, že si pošprechtíme a že si procházky i muzeum užijeme. Sluníčko, prosím, buď tento víkend na naší straně a sviť nám nad hlavou.
Hned po příjezdu do Prahy jsem si musela vytrpět byrokracii na poště..poprvé v životě posílala balík na dobírku… fuj, co to je? Proč je to tak odporně předražené? Chudáci zaměstnankyně za přepážkami, pracovní doba jim končila v šest, ale ještě v půl sedmý obsluhovali lidi v nekonečné frontě.
Cesta z Brna mi rychle ubíhala, pouštěla jsem si Sikarovu povídku, a pak Daniela Landu. Předtím mě trošku namíchlo, že jsem měla sraz s jednou dívkou, která ale na smluvené místo nepřišla.. trochu jsem s tím i počítala, protože se na můj poslední mail neozvala.. ale stejně se mi nelíbí takové jednání. A tak sjem vyšla na Špilberk.. sedla si na lavičku kousek od altánu, rozevřela notebook a psala jsem dlouhý e-mail o Finsku jednomu člověku. Bylo horko, tak jsem se do toho ponořila, že jsem se málem nestihla přemístit na autobusové nádraží.. uff, zas to bylo jen tak tak.
Dopolední vyučovací hodina mi celkem rychle utekla nai vstávání dnes nebylo tragické, protože jsem si mohla přispat až do osmi. A zítra? Kde budu touhle dobou zítra? Jsem zvědavá, co pátek přinese..
Tak jsem to vzala pěkně od konce, teď už si jdu lehnout. Stále přemýšlím, co jsem si zapomněla sbalit, ale doufám, že všechno důležité mám.
Ahoj Rozárko, ahoj domove, doufám, že se v neděli opět shledáme.
Má milá rozmilá Rozárka se ukrývá v baťůžku.